O nás   Událo se   Řecké obce  Řečtina   Řecká kultura   Kontakt

 

 

 

 Aktuálně:

 

   

ŘECKÉ TANEČNÍ

SOUBORY V ČR

 

 

 

 
 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  Řecká tradiční kultura ...  
 

 

 

Řecko je zemí silných tradic. Kvůli a možná díky neklidné historii poznamenané mnoha cizími okupacemi země, se význam "řectví" pevně zakotvil v mysli, zvycích a každodenním životě svých obyvatel.

Řecké zvyky a tradice jsou často náboženského charakteru a své kořeny mají v dobách pohanství. Řekové jsou v převážné většině věřící a zároveň velmi pověrčiví lidé. Tradice jsou charakteristické pro jednotlivé oblasti, vesnice a ostrovy a dodržují se do dnes.

 

I když dnešní mladí lidé na první pohled působí, jakoby pro ně tradice nic neznamenaly, protože zdánlivě dávají přednost večeru v pizzerii, pijí coca-colu a světově populární drinky někde v baru na nejrušnějších místech velkoměst, které mají jen stěží něco společného s tradičním Řeckem, avšak opak je pravdou. I tito mladí lidé tančí na chytlavý tradiční řecký rytmus, pozpěvují si řecké lidové písně a rádi dodržují národní tradice a zvyky, stejně jako jejich rodiče, prarodiče a generace před nimi.

Turista, který by chtěl opravdu poznat Řecko, jeho život a tradice, by neměl vyhledávat turisticky atraktivní lokality, nýbrž se vypravit na řecký venkov. Právě to je místo, kde dodnes potkáte muže sedící v hospůdce "kafenio" v rukou držící "komboloi = růženec", který téměř nikdy neodloží. Ženy, které se scházejí odpoledne a v podvečer po práci, aby si namísto sledování televizních pořadů popovídaly o svých starostech. Zažijete nedělní ráno, které se neobejde bez návštěvy kostela. Jedná se o místa, která jsou naplno živa hudbou, oslavami, pravoslavným náboženstvím, svátky a pohostinností.

Velké množství zvyků a tradic má kořeny a je spojeno s řeckým křesťanským pravoslavným náboženstvím. Kostel hraje důležitou roli každodenního života obyvatel. Podle tradice je dítě pojmenováno po svých prarodičích, avšak do doby, než je pokřtěno, se jeho jméno neužívá. Většina sňatků se odehrává v kostele. Velikonoce jsou považovány za nejvýznamnější svátek v roce. Každý kostel má název po někom svatém a v den jeho svátku, slaví poutí nazývanou "panigiri", která je příležitostí k setkání.
 

 

Svátky - jmeniny

Většina řeckých křestních jmen je křesťanského původu. Důležitou řeckou tradicí je, že každý, kdo vlastní jméno svatého, slaví svůj svátek ve stejný den jako kostel, který nese jméno tohoto svatého. Křestní jména se obvykle tradují od dědy na vnuka. Svátky jsou obvykle považovány a slaveny více než narozeniny.

 

Kalendář s řeckými jmény naleznete   >>>

ZDE

 

Zasnoubení

Zvykem je, že se před svatbou mladí lidé zasnoubí. Muž tímto oficielně žádá otce budoucí nevěsty o její ruku. Při této příležitosti kněz požehná zásnubní prsteny a umístí je na levý prsteníček muže i ženy. Hosté snoubencům popřejí "kala stefana = všechno nejlepší k budoucímu manželství" a "i ora i kali = přejí ke šťastným společně stráveným chvílím snoubenců". Tato tradice je stále dodržována především na řeckém venkově a ostrovech. Fenoménem moderní doby je, že se pomalu vytrácí z velkých měst Atén a Soluně.
 

Svatba

Podle původních tradic získá nevěsta věno vyrobené svou matkou, babičkami a tetami, které se skládá z povlečení, ručníků a háčkovaných deček. Otec nevěsty daruje novomanželům nábytek do domu. Tento zvyk se však ve velkých městech postupně přestal dodržovat a zůstává především tradicí venkova. V den svatby se nevěsta obléká za asistence kamarádek a žen z její rodiny a je schována před ženichem, který ji smí vidět teprve těsně před obřadem. V průběhu obřadu svědek a svědkyně zvaní "kumbaros a kumbara" předají nevěstě a ženichovi požehnané prsteny a třikrát za sebou kříží "stefana = věnce" nad jejich hlavou a poté je na jejich hlavu položí. V průběhu prvních manželských kroků, které novomanželé společně podniknou před zraky pozvaných kolem oddávajícího stolu, jsou posypáni rýží a bonbóny obsahující mandle v cukrové polevě zvanými "kufeta". Po obřadu přejí všichni pozvaní novomanželů "na zisete = dlouhý společný život" a poté odchází všichni společně na svatební recepci do restaurace, kde tančí, jí a pijí celou noc. Po oslavě manželé často odjíždí na líbánky.
 

Křtiny

Den křtin je jeden z nejvýznamnějších dnů pro řecké pravoslavné věřící a obvykle se konají rok po narození dítěte, které do té doby nemá křestní jméno. Dítě je zabaleno do bílé osušky a poté co farář požehná vodu a přidá do ní olivový olej, přinesený kmotrem, začne obřad. Dítě je třikrát ponořeno do požehnané vody a přitom je opakováno jeho vybrané jméno. Po obřadu je dítě oděno do bílého oblečení a farář mu na krk pověsí zlatý řetízek s křížkem a podstoupí první svaté přijímání. Kmotr přeje rodičům "na sas zísi = dlouhý život vašemu dítěti". Následuje oslava v domě rodičů nebo restauraci.
 

Karneval

Karneval se v Řecku nazývá slovem “Apokries”. Karnevalová doba trvá 2 týdny a je plná oslav a hodování. Začíná nedělí masopustu a končí začátkem půstu nazývaným "Kathari Deftera = čisté pondělí". Lidé se oblékají do kostýmů, zúčastňují se oslav na ulicích a barech, vyhazují do vzduchu barevné konfety. Nejznámější karnevalový průvod se koná ve městě Patra, kde se slaví a tančí ve dne i v noci. Tento zvyk pochází z pohanských dob a byl oslavou boha vína a hodování Dionýsa.
 

Velikonoce

Oslava Velikonoc znamená pro Řeky více než oslava Vánoc. Ženy barví vajíčka na červeno jako symbol Kristovy krve, kmotry a kmotři kupují svým kmotřencům dárky, ulice, domy a byty jsou malovány na bílo. V průběhu Velkého pátku, dni smutku a truchlení, je rakev s Kristem společně s jeho ikonou ozdobena tisíci květinami, vynesena z kostela a nesena vesnicí nebo sousedstvím ve velkých městech na hřbitov, kde následuje procesí. Lidé na hřbitově zapálí svíčky za zemřelé a opět se vrací zpět do kostela, aby políbili ikonu Krista. Na Velkou sobotu se všichni oblečou do nového svátečního oděvu a jdou do kostela na obřad. Těsně před půlnocí zhasne farář v kostele světla, jako symbol tmy a ticha v hrobě. O půlnoci zapálí svíci svatým plamenem a zpívá "Christos Anesti = Kristus byl vzkříšen" a nabízí lidem plamen, aby si zapálili svíčky. Plamínek si poté předávají lidé mezi sebou navzájem. Vychází z kostela do ulic za zvuku kostelních zvonů. Na obloze se rozsvítí světla ohňostroje a lidé si přejí "Christos Anestis" a odpovídají "Alithos Anesti = skutečně byl vzkříšen". Odchází do svých domovů, kde se svou rodinou zasednou ke stolu a podává se "Majiritsa = polévka z jehněčích vnitřností a jarních zelených bylin, Tsoureki = velikonoční vánočka a cukroví". Následující den se rodina sejde u pokrmu skládajícího se z rožněného jehněte, různých příloh, pije se víno a ouzo.
 

Vánoce

Vánoce jsou v Řecku považovány za druhý největší křesťanský svátek po Velikonocích, který je spojen s půstem. Nejí se maso, vejce a mléčné pokrmy. Přípravy na oslavy začínají již v době předvánoční, kdy řecké hospodyňky a cukrárny pečou sladkosti jménem Kourabiedes, které připomínají české vanilkové rohlíčky, avšak jsou několikrát větší. Další typickou novoroční sladkostí jsou Melomakarona a Diples. Doba vánočních svátků je spojena také se zákusky jménem Kataifi a Baklava. Peče se jehněčí maso s brambory nebo krocan. Děti obcházejí sousedy a zpívají "kalanda = koledy", za které dostávají drobné.
 

25. březen

Řecko se 25. března 1821 osvobodilo od turecké nadvlády. Více se dozvíte zde.
 

28. říjen - Svátek OXI

Svátek je slaven jako připomenutí dne, kdy Metaxas řekl "Oxi = ne" Italům, kteří chtěli vpadnout do země. V ulicích a na domech visí řecká vlajka a školy pořádají průvod svých žáků, kteří jsou oblečeni do modro bílých uniforem.

 

Řecké lidové písně

Řecké lidové písně "dimotika" jsou sbírkou písní z řeckého venkova. Na ostrovech se těmto písním říká "nisiotika" ostrovní písně. Písně v různých oblastech Řecka mají vlastní rytmus a tanec. Charakteristický rytmus písní z určité oblasti umožní znalci poznat, který tanec se k písni tančí, aniž by píseň kdykoli předtím slyšel. Řecké lidové písně mají silné kořeny sahající daleko do minulosti a tance jako "syrtos" a "kalamatianos" se nacházejí již na výjevech a malbách antických váz.

 

Řecké lidové tance a hudba

Řecko je jednou z mála zemí na světě, kde lidový tanec stále žije, tak, jak tomu bylo v historii. Hrál důležitou roli v životě lidí a byl lidským vyjádřením pocitů každodenního života. Řekové tančí a vždy tančili při křesťanských svátcích, oslavách, v dobách prohry i vítězství, na svatbách, k překonání depresí i nemocí. Téměř každý tanec vypovídá nějaký příběh a ve své době byl považován za nejvyšší druh umění. Tradiční tance se přenáší z generaci na generaci do dnes.

 

ZDE NALEZNETE DALŠÍ INFO A SEZNAM ŘECKÝCH TANEČNÍCH SOUBORŮ V ČR.